Včera se mi zase stala ta zvláštní věc. Odvezl jsem naší malou čertici na prázdniny k babi a navečer jsem se vracel domů. Jedu si spokojeně po D1 a najednou mi na 230 kilometru z ničeho nic začal táhnout volant doprava. No, že je čep v háji, to vím, ale tím to nebude. Však se mi tahle věc nestala poprvé. Naopak. Potkává mě to celkem pravidelně a je zajímavé, že vždycky někde poblíž potoka nebo řeky, co mám rád. Vzhledem k tomu, že jsem nijak nespěchal, rozhodl jsem se udělat si asi tak hodinovou přestávku a zastavit se na chvilku u svého oblíbeného jezu. Z dřívějška to tam mám fest procourané, páč jsem se tam služebně vyskytoval celkem často. No, a co večer sám na hotelu, že? Složil jsem tedy cajk, natáhnul holinky a hurá na ně. Vody bylo dost málo a hladinová aktivita ryb nulová. Když k tomu připočtu jasnou oblohu, není se co divit, že po dvacetiminutovém snažení jsem byl stále hovnochytem. Žádná z mušek, co tu v minulosti spolehlivě fungovala, dnes neslavila úspěch. Až po usilovném experimentování s měněním much jsem se dostal do kontaktu s první rybou. Nymfou dne se zdál být klasický Sawyerův bažantí ocásek ve velikosti 16. Ale, copak to třepe hlavou na konci návazce? On to nebyl potočák, kterého bych tu čekal a které jsem tu před pár lety proháněl. Byl to můj letos první lipan. No lipan, lipánek. Po několika hodech se mi poved ještě jeden o maličko větší. To už se ale pomaličku začala objevovat první skromná hladinová aktivita ryb. Držím zásadu, že na lipana patří suchá. Nu co, dnes se jim líbí rezavá, tak jsem zvolil suchého červenohlavého bažantka ve velikosti 18. Po chvilce se mi povedlo přemluvit další dva lipany a tečku na úplný závěr příjemného podvečera zařídil jeden potočák. A jak to bylo dál? Klasika, rychle složit cajk, šup do auta a mazat domů, abych těch 230 kiláků pohodovou jízdou do půlnoci dal. Tak dobrou noc.