Vzhledem k ubytování v Trojanovicích jsem za cíl vycházky zvolil revír Lubina. Už při odpolední cestě z Ostravy se mi, při pohledu z auta, zalíbila část revíru mezi Frenštátem a soutokem s Tichávkou. Po nahlédnutí do mapy a zjištění, že je ve vytipovaném úseku několik jezů, jsem spokojeně sbalil cajk a vyrazil. Kolem půl páté jsem byl na místě. Náladu mi trochu kazil poměrně silný vítr a velké množství spadaného listí plovoucího na i pod hladinou. Zejména oba vracáky v bazénu prvního z jezů byly kompletně pokryté pestrobarevnou, neustále rotující poklicí. Ale co. Hlavně, že jsem po několika měsících konečně na pstruhové vodě. Na přívěs jsem uvázal oranžovou koroptvičku, mojí nejoblíbenější podzimní mouchu a jako koncovou jsem pro začátek vybral „Červenoprdelníka“s třiapůlkou wolframovou hlavou. Sestava se osvědčila. I s trojkovým klackem se dalo poměrně dobře házet, vítr nevítr. Po prochytání volné hladiny podjezí bez známky jakéhokoliv kontaktu s rybou, jsem se odhodlal a pokoušel se pokládat dvojici mušek do okének, občas se otevírajících, v rotující vrstvě listí. Po několika hodech byl tenhle očistec korunován úspěchem a zdoláním první ryby, odhadem těsně pod třicet. To mne povzbudilo, ale po čtvrthodinovém marném švihání hladiny a neustálém čištění much, jsem to zabalil a vydal se proti proudu k dalšímu z jezů. Jeho bazén byl podstatně čistší ale také mělčí, takže jsem přezbrojil a jako koncovou použil dvanáctku olivového goldíka. Listí se zde, vzhledem k absenci zpáteční vody, nehromadilo, takže chytání bylo, oproti předchozímu, podstatně příjemnější. Pár záběrů jsem proměnil, pár netrefil. Za šera jsem spokojeně odcházel pevně rozhodnut, že se sem zítra podívám a zjistím, jak vypadá řeka výše proti proudu.