Po včerejším namlsání se na čtyřce, jsem se rozhodl zkusit štěstí o pár kilometrů po proudu přibližně v polovině trojky. Počasí mi přálo. Téměř jasná obloha dávala naději, že lipanci budou zobat až do setmění, třebaže teplota vzduchu se odpoledne vyšplhala jen pár stupňů nad nulu. K vodě jsem dorazil krátce před čtvrtou. Poněkud mne znepokojilo, že ve stinných místech tišin, jak jsem po příchodu k řece zjistil, byla voda pod ledovým škraloupem a téměř suchá hrana jezu mi také nepřidala mnoho optimismu. Nicméně pookřál jsem, jen co jsem zahlédl na hladině nadjezí první jemné kroužky. Ovšem, co to zobou za smetí, jsem nezjistil. Voda byla jako křišťál, takže jsem šel rovnou na forpas 0,08. Z krabičky jsem vytáhl dvacítkovou olivovou F-fly a po několika hodech jsem zdolával prvního lipana. Ale co čert nechtěl, asi po třetí rybě konec a olivka je přestala zajímat, třebaže sběr pokračoval se stále stejnou intenzitou. Nic se viditelně nerojilo ani neplavalo po hladině. Čeho se chytit? Začal jsem experimentovat s velikostí mouchy, vyzkoušel Ironku, Šedivku,… a nic. Asi po půlhodinovém přehrabování krabičky jsem se konečně strefil. Onou kouzelnou mouchou večera byla tentokrát Firetigerova Výrovka ve velikosti 18, která mi, během čtvrt hodiny zbývající do setmění, pomohla k dalším, minimálně osmi lipanům. Setmělo se. Vylezl jsem z vody, vyklepal dýmku a spokojeně vykročil uzavřít vydařený večer pivkem a valašskou kyselicou.