Sobotní podvečerní vycházka na čtyřku mi udělala radost.  Pod peřeje jsem vyrazil jsem kolem čtvrté a pro začátek jsem prochytal dvojici tůněk pod břidlicovou skálou strmě spadající z pravého břehu do řeky. Na přívěs jsem uvázal čtrnáctkovou oranžovou koroptvičku a jako koncovou jsem z krabičky vylovil dvanáctku smaragdového golda s wolframovou hlavou. Z předchozích návštěv vím, že hloubka tůní je přes metr a půl a navíc je v nich slušný proud, takže dostat tam přívěsnou drobet dolů je celkem rébus. Sestava se osvědčila. Po dvaceti minutách jsem měl na kontě čtyři ryby, z nichž jedna byla rozhodně kolem třicítky. To je, vzhledem k mnohaleté mizérii na čtyřce“ relativně slušná velikost. Pak jsem předělal forpas jen na jednu mouchu, na mou pozdně podzimní jedničku, oranžovou koroptvičku a do setmění stihl prochytat ještě mělkou tůň pod peřejí a na ní navazující proudy, přičemž jsem celkový počet ulovených ryb zakulatil na desítku. Následující česnečka, svíčková a dva Radegasty v Hostinci u řeky, byly tou správnou tečkou za příjemně stráveným sobotním večerem.

Vzhledem k ubytování v Trojanovicích jsem za cíl vycházky zvolil revír Lubina. Už při odpolední cestě z Ostravy se mi, při pohledu z auta, zalíbila část revíru mezi Frenštátem a soutokem s Tichávkou. Po nahlédnutí do mapy a zjištění, že je ve vytipovaném úseku několik jezů, jsem spokojeně sbalil cajk a vyrazil. Kolem půl páté jsem byl na místě. Náladu mi trochu kazil poměrně silný vítr a velké množství spadaného listí plovoucího na i pod hladinou. Zejména oba vracáky v bazénu prvního z jezů byly kompletně pokryté pestrobarevnou, neustále rotující poklicí. Ale co. Hlavně, že jsem po několika měsících konečně na pstruhové vodě. Na přívěs jsem uvázal oranžovou koroptvičku, mojí nejoblíbenější podzimní mouchu a jako koncovou jsem pro začátek vybral „Červenoprdelníka“s třiapůlkou wolframovou hlavou. Sestava se osvědčila. I s trojkovým klackem se dalo poměrně dobře házet, vítr nevítr. Po prochytání volné hladiny podjezí bez známky jakéhokoliv kontaktu s rybou, jsem se odhodlal a pokoušel se pokládat dvojici mušek do okének, občas se otevírajících, v rotující vrstvě listí. Po několika hodech byl tenhle očistec korunován úspěchem a zdoláním první ryby, odhadem těsně pod třicet. To mne povzbudilo, ale po čtvrthodinovém marném švihání hladiny a neustálém čištění much, jsem to zabalil a vydal se proti proudu k dalšímu z jezů. Jeho bazén byl podstatně čistší ale také mělčí, takže jsem přezbrojil a jako koncovou použil dvanáctku olivového goldíka. Listí se zde, vzhledem k absenci zpáteční vody, nehromadilo, takže chytání bylo, oproti předchozímu, podstatně příjemnější. Pár záběrů jsem proměnil, pár netrefil. Za šera jsem spokojeně odcházel pevně rozhodnut, že se sem zítra podívám a zjistím, jak vypadá řeka výše proti proudu.

Fotím občas, mizerně, ale rád.

Zde je možno vážně i nevážně diskutovat o muškařině a všem ostatním.

Komentář ke článku (3)